BASSET HOUND

 

               

 

Quest Moravia Bray

Akim od Modrého potoka

Brutus Moravia Bento

 


 

 

Úvod

 

Chtěla bych Vám představit naši bassetí smečku.Bassety chovám skoro 17 let tj.od roku 1990.

   Na svého prvního basseta jsem čekala skoro rok. V té době nebylo toto plemeno moc rozšířené. Jestli si vzpomínáte na pohádku Tři oříšky pro Popelku a v ní smečku psů, byli to údajně skoro všichni basseti chovaní v té době v celé Československé republice.

   Tak jsem ve svých 17-ti letech přivedla domů pejska. Samozřejmě pro rodiče to bylo tajemství. Do teď si vzpomínám, jak vystupuji z autobusu, potkávám mámu, která spráskla ruce a povídá ,,ani nechoď domů, táta tě vyhodí i se psem“.  Nevyhodil. Samozřejmě za chvíli nedal na štěně dopustit. Tak k našemu starému jezevčíkovi přibyl můj první basset. Jmenoval se Ares Thalivea a říkali jsme mu Bade. Byl to super pes na kterého nikdy nezapomenu. Věčný tulák, který navštěvoval široké i daleké okolí. S Badem jsem podnikala hodně daleké vycházky. Proběhal za život snad tisíc kilometrů. A do konce života byl ve skvělé kondici.

I když ke konci života byl už hluchý, ale to vůbec nevadilo. Byli jsme sehraná dvojka, stačil posunek rukou, či jen pohled. Zemřel ve skoro 14-ti letech na torzi žaludku.. Ještě jsme ho nechali operovat, ale veterináři mu našli při zákroku nádor, který již zoperovat nešel. Dost dlouho jsem se kvůli Badovi trápila.

   V roce 2002 jsme k Badovi pořídili štěňátko Brutus Moravia Bray. Kterému říkáme NIK. Nika jsme pořídili proto, že někdo řekl, že když se ke starému psu pořídí mladý, tak starý jako by omládne. U nás to tak doopravdy bylo. Bad sice Nika totálně nenáviděl, kdyby mohl, snad by ho i zadávil. Tohle období trvalo rovných šest měsíců., než si spolu začali hrát a Bad přijal Nika, že k nám prostě patří. Od té doby bez sebe neudělali krok.

   Když přešel Bad Duhový most, vypadalo to, že Nik se uteskní. Tak začalo pátrání po novém přírůstku do rodiny. A do týdne k nám putoval Quest Moravia Bray, kterému říkáme Dýne, neboli Drndas. Ale já říkám, že v něm se k nám vrátil starý Bad. Stejné povahové vlastnosti: nesnáší velké psy, rval by se na povel a dům hlídá jako nějaké služební plemeno. I pošťačky si stěžují, že doráží až na schránku, jen se objeví ruka za plotem. Hlídá i v noci, tak neexistuje přijít v noci domů, aby se to odehrálo v tichosti…

Za měsíc po příchodu Dýna jsme objevili inzerát v Myslivosti, že se někdo zbavuje ročního pejska. Říkáme, že není normální, aby se někdo zbavil ročního psa, když už si na něj zvykne.

   Tak jsme se rozjeli. Přivítal nás zubožený bassetí pejsek a ženská, co spolkla minimálně všechnu moudrost světa. Pejsek byl v zuboženém stavu, zavřený v panelákovém bytě v chodbičce. Záda jak luk, zadní nohy sedřené do masa, jak se na super klouzavé dlažbě snažil udržet, aby mu to tolik neklouzalo. Žrát pořádně neuměl, ta ,,paní,, se chlubila , že mu dává žrát pouze večer 2 dcl granulí zalitých vodou. Pít nedostával, údajně mu stačila voda z granulí, ale hlavně po napití by jí na chodbičce naslintal… Byl to prý dárek tchánovi k narozeninám, který tchán omítnul. Ještě musím dodat, že údajně jeho procházky do jednoho roku byly ze třetího patra po schodech pod balkon a zpět. Tak jsme pejska docela draze vykoupili a putoval k nám užívat si života. Tak třetí pes se jmenuje Akim od Modrého potoka. Dělá nám radost a snad všechny neduhy z mládí překonal. Je bezvadně ovladatelný, poslušný a výborný barvář, kterého práce v lese baví.

   Akimovi s Drndasem říkám zrzaví bratři. Jsou to lovci, co mohou, to sloví… Z jara šest zadávených kačenek, několik holubů, pár morčat…. A tak  máme doma dost veselo.